A budeš můj - 5. L´accident stupide

„Ty???“

„Já? Ach… ano, já…“

„Ale… to…“

Draco Malfoy si povzdychl. Přesně takto to očekával. Musí se pokusit to tomu nebelvírskému troubovi nějak vysvětlit. A to tak, že rychle, než se vzpamatuje z prvotního šoku a začne mu skákat do řeči.

Plavným pohybem pokynul rukou směrem ke stolu.
„Posaď se…“

Překvapený Harry chtěl něco namítnout, ale při pohledu na nenucený, ale nekompromisní šlechticův postoj si to rychle rozmyslel. Chce se přeci dozvědět co nejvíce…
Váhavě se tedy vrátil na židli.

Druhý muž obsadil místo proti němu. V tu chvíli do pokoje vcupital Deafy a počal s nečekanou obratností servírovat kávu a sušenky. Okamžitě, jak skončil, s hlubokými poklonami opět vycouval ven.

Harry na něj fascinovaně hleděl.
„Jak mu můžeš dávat úkoly, když neslyší?“ vyslovil nahlas svou myšlenku, aniž by si uvědomil na koho to vlastně mluví.
„Mám svůj způsob.“ Oh ano, přeci jen je to ten známý hlas. Stále tak trochu protahuje každou slabiku…

Harry sebou prudce trhnul. Úplně zapomněl, s kým tu sedí.
Prostorem se rozneslo vlezlé ticho. Zahušťuje vzduch do téměř nevdýchnutelné podoby. A skrz něj vysílají smaragdově zelené oči tisíce otazníků do protějšího páru, páru duhovek stříbrné barvy.

Nic. Nevyjadřují nic, co by se dalo identifikovat. Prostě se jen dívají…

Tíživou atmosféru prořízl až šplouchavý zvuk nalévané kávy a následné „klap“, když hostitel položil konvičku zpět na podnos.
„Cukr?“ podal Harrymu malou porcelánovou nádobku.
„Co? Jo… Totiž... Trochu, díky…“
Dracovy rty si při tomto koktání dovolily nepatrný úsměv.

Pozorně se na Harryho zadíval.
„Vidím, že už je ti lépe.“
„Hmm…“
„Co si všechno pamatuješ?“ změnil naprosto bez varování směr konverzace.

„No… nic. Jen těch pár dní, co jsem tady…“
„A před tím? Co před tím? Bradavice, Brumbál, Ten, jehož jméno se nevyslovuje…“

Harryho to trochu zaskočilo.
„To všechno si pamatuju…“ prohlábl si rukou vlasy. „Poslední, co se mi vybavuje je soud se zbylými smrtijedy,“ při tomto slovu se na společníka zkoumavě podíval, „a pak…už nic.“
Odmlčel se. Zamyšleně si mne spánky, jako by se stále pokoušel přijít na něco dalšího… Vzdal však tuto snahu už při počátku, je to zbytečné…
„Co se stalo?“

Malfoy tuto otázku čekal. Je na ni připravený i s rozsáhlým arzenálem odpovědí.

„Onemocněl jsi.“
„Ale proč? A jak?“
„To necháme na později. Teď bych ti měl objasnit aktuálnější stavy…“

Žádná odpověď. Jen vyčkává, co z Malfoye vypadne.

„Jak ti asi došlo, nacházíš se v Malfoy Manor, mém domě… Datum: dvacátý duben.“
Harry na něj vyvalil oči.
„Oh ne ne… pleteš se! Je přeci leden…“

„Aha, a kde máš v tom případě nějaký sníh?“
Řekněme, že poděděný sarkasmus je prostě zakořeněn hluboko a nic ho nevypudí pryč…

Harry Potter mlčí. A mlčí proto, že tohle… to je nepopřitelné…
„Kam se ale jen tak poděly tři měsíce mého života?“ zašeptal sotva slyšitelně.

„No, dejme tomu, že jsi spal…“
„A jak mi vysvětlíš, že jsem ve tvém domě?! Zrovna ve tvém? Nenávidíš mě!“
„Časy se mění, Pottere,“ zasyčel Malfoy výhružně.
„Neříkám, že jsem bůhvíjak šťastný, že tě tu mám, ale okolnosti nenabízely jinou možnost. Život mě donutil trochu přehodnotit a tebe ostatně taky.“
„Jak to myslíš?“

Místo slovní odpovědi Harrymu přistály na klíně staré kouzelnické noviny. S lednovým datem.

Chvíli se na ně nevěřícně díval a pak se dal do čtení.
Tučný titulek na přední straně hlásal: „HARRY POTTER ZEŠÍLEL!!!“ a pod ním fotografie jeho samého, jak se zuřivě vrhá po nějakém překvapeném muži. Píšou, že šlo o bystrozora Johna Hoopa. To jméno nezná.
Ale ta fotka… ta pitomá fotka mluví za vše.

Šokovaně pohlédl před sebe.
„Ale já si na nic podobného nepamatuju…“
„Není divu,“ vypustil Malfoy z úst dřív, než se stačil zarazit.
„Co??“
„Říká ti něco Zákaz kombinace dlouho zrajících lektvarů a kouzelnického alkoholu?“
„Cože?“
„Ale nic.“ Trochu zklidnil impulzivní hlas, nechce se přeci zbytečně hádat.
„Prostě jen vím, že ač se budu snažit ti následující události vysvětlit jakkoliv, stejně mi prostě neuvěříš…“
„No jestli mi chceš říct něco absolutně absurdního, tak je fajn, že s tím předem počítáš!“

Draca už začíná Potterova popuzenost vytáčet, ale musí se ovládnout. Teď to nesmí zkazit. Je ale tak náročné neodpovídat na jeho připomínky stejným tónem…

„Čemu budeš věřit a čemu ne, je jen tvůj problém…“
Hlas zní unaveně a tiše. Snaha o přiměřeně přátelský rozhovor Harryho trochu probral.
„Dobře,“ teď už zněl stejně klidně, jako na začátku, „tak co se tedy stalo?“

„Nevím to přesně, předpokládám, že na to si časem vzpomeneš a pak objasníš i mě neznámé okolnosti. Totiž… Týden po to incidentu na ministerstvu jsem tě našel na ulici poblíž tvého domu. Byl jsi v bezvědomí. V ruce prázdnou láhev od Ohnivé whisky. Neptej se mě, proč jsem tě vzal k sobě domů, sám to nemůžu pochopit…“ pronesl na účet Potterova nechápavého pohledu.
„Doma jsem tě nemohl vůbec probrat. Tvůj skutečný stav se mi objasnil až tehdy, co ti z kapsy vypadla prázdná lahvička, evidentně od lektvaru…“ zastavil se a pohlédl na Harryho, který hltal každé jednotlivé slovo.

„A… co to bylo za lektvar?“ špitl, přestože se bál, že odpověď už předem zná.

„Co to bylo za lektvar? No tomu bys nevěřil…“ pronesl ironicky Malfoy. „Byl to jakýsi rádoby lektvar zapomnění… Nevím, kdes k němu přišel, ale takovouhle hrůzu bys nenamíchal snad ani ty!“ dodal zlostně, když si vzpomněl, co vše ve zbytku z lahvičky analyzoval za přísady.

„Jak tě proboha napadlo něco takového vypít?! A jak tě proboha napadlo LEKTVAR zapíjet whisky?! Mohl jsi se zabít…“ zarazil se.
Jak se díval na sklíčenou postavu před sebou, najednou mu to všechno došlo.

Oči za kulatými skly na něj hledí s podivně prázdným výrazem. Nic nenamítá, nic nepopírá…
Bože…

„Pottere,“ vydechl, „ty jsi se přeci nechtěl…“ nedořekl. Harry jako by ho ani nevnímal. Tíha všech náhle získaných informací na něj dopadla jako drtivá pěst. Jako nůž, co se zaboří do břicha a nedovoluje dýchat. Tohle přeci nemůže být pravda…

Draco malátně vstal. Vycítil, že Potter teď nejspíš chce být sám. Pomalu přešel ke dveřím.

„Měl by ses vyspat…“ řekl kousavě. Hlas se zadrhává v hrdle…

A než za ním zaklapl zámek, z místa od stolu vyšel tlumený vzlyk…